Slavnost bezvýznamnosti je Kunderův poslední román. Možná by se slušelo říci spíš "románek" - vzhledem k tomu, že má méně než 100 stran a je ho tak možné pohodlně přečíst za pár hodin. Lze ho doporučit spíše náročným čtenářům, které oslovily předchozí Kunderovy knihy. Textu chybí nosná a jednotná dějová linie, postavy nemají žádnou hloubku, slouží toliko jako figurky v Kunderově hře významů. Do toku vyprávění náhle vstupují sny, sny ve snech, úvahy a představy. Dílo je podobné meditaci, při níž nalézáte překvapivé asociace mezi na první pohled nesouvisejícími obrazy.
Ústředním tématem je (bez)významnost. Význam, či smysl, nalézá člověk v autenticitě a jedinečnosti vlastní životní dráhy. Smysl vychází z jednotlivé existence. Kundera nás chce přesvědčit, že je směšné snažit se smysl vnucovat existenci zvnějšku, jako o to v románu usiluje Stalin, toužící vtisknout svou vůli všem. Stejně směšné je o smysl neusilovat vůbec, žít uniformě a "jít s davem", nemít žádné vlastnosti, jako jedna z postav - Quaquelique (pan Kdokoliv). Je však potřeba počítat s tím, že význam se často ukazuje nečekaně, v paradoxu, jako když jeden z hlavních hrdinů touží nejvíce po své matce, která ho opustila, když byl ještě dítě a na svého otce, který ho vzorně vychoval, si ani nevzpomene. Metodou dosahování smyslu je pro Kunderu žert, schopnost podívat se na věci s nadhledem, který nás osvobozuje k autentické existenci. A, jak si Kundera povzdechne, dnešní doba už žertům příliš nepřeje.
Číst víc
