Přiznávám se, že když jsem si přečetla anotaci knihy, když jsem viděla obálku a když jsem začala číst, na okamžik jsem se zalekla, že se tentokrát ponoříme do světa magického realismu a místo syrové reality, na kterou jsem u Mornštajnové zvyklá, přijde fantazijní dobrodružství, které nepatří k mému oblíbenému žánru. Jedna zásadní metafora, která se prolíná celou knihou, opravdu působí poněkud strašidelně a magicky zároveň, ale velmi rychle zjistíte, že tahle kniha je syrovější a bolavější víc, než byste možná očekávali.
Příběh vyprávěný z pohledu šestileté holčičky navíc nenabízí žádná logická vyústění, malá hlavní hrdinka si vysvětluje situace po svém a dospělé čtenářstvo musí na tuhle hru přistoupit. Pro mě to bylo lehce frustrující, ale zároveň mě to nutilo číst stále rychleji dál a dál. Klobouk dolů, paní Mornštajnová, zase jste si mě omotala kolem prstu od první stránky a já ani nevím, kdy a jak se to stalo.
Číst víc