Jsem umělkyně a jdu svou cestou, ať se to světu líbí nebo ne. Dělám odlitky pánských přirození, aby měly manželky, partnerky a milenky památku na dobu, kdy těm jejich drahouškům šlo ještě úplně všechno. Miluji svou práci. Někdy výrazně více, poněvadž jsem také jenom živočišná nádoba. Nejpodařenější kousky odlévám ze silikonu hned dvakrát. Jeden pro samičku mého zákazníka, jeden vždy hezky ukládám na speciální místo – do vitríny mých trofejí. Všechno se mi krásně dařilo, dokud na sezení nepřišel David, aby si objednal odlitek pro svou nastávající. Domnívám se, že už nikdy nic podobného nezažiju, ani neuvidím. Je tak… nádherný a úplně k sežrání! Ale bude se ženit a já jsem v depresi, tudíž další zájemce odmítám a kazím si před Vánoci kšefty. Mám vůbec nějakou šanci se vylízat z malérů?!