„Někdy je těžší přijmout něco, oč jsme neusilovali a po čem jsme ani trochu netoužili nežli dojít k vysněným metám. Poněvadž možná o to větší cítíme napětí a nejistotu, zda dostojíme závazkům, které do nás vkládají jiní.“

Barvitý portrét jediné ženy na habsburském i českém trůně se zaměřuje nejen na státnické působení Marie Terezie v roli císařovny Svaté říše římské v letech 1740–1768, ale líčí i její soukromé záliby a vrtochy, obavy či frustrace. Zkušený popularizátor sleduje její vztah k Čechům, k nimž složitě hledala cestu za pomoci rádců, diplomatů a vojevůdců, připomíná pandemii neštovic na vídeňském dvoře, jíž podlehlo několik jejich nejdražších, a zejména zkoumá vliv klíčových mužů jejího života. Otec Karel VI. bujné dívce zajistil naprosto nevídané postavení a donutil ji urychleně dospět, kdežto vášnivý choť František Štěpán Lotrinský od manželky i od četného potomstva stále utíkal mimo palác Hofburg. Věčný pruský rival Fridrich II. s Marií Terezií válčil o Slezsko a její styl vládnutí posléze rázně odmítl její osvícený syn a následník Josef II. Majestát vlivné dámy osmnáctého století nás však přitahuje dosud – a inspiroval už Josepha Haydna, jehož 48. symfonie složená na její počest toto rokokové drama rámuje.