Patnáctiletá Anais – která nemá rodinu, zázemí ani soukromí, zato má na krku asi čtyřicet všemožných obvinění – přijíždí do detenčního centra Panoptikon, kde si okamžitě padne do oka s dalšími mladistvými delikventy. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní mladík atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit.
Děj, který se soustředí na měsíce v ústavu, je prokládán flashbacky z Anaisina dětství a dospívání – putováním po pěstounských rodinách a převýchovných zařízeních, jejími zkušenostmi s drogami, útěky, návraty, podivným vztahem s pedofilním kamarádem Jayem… Dívka trpí představou, že nebyla počata normálně, ale v Petriho misce, a je proto součástí podivného experimentu zkoumajícího výdrž takového „tvora“. Panoptikon má sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO, bezprostřednost Zpackaného života i drsnost Trainspottingu. Přesto je to současné, originální dílo popisující snahu o přežití těch, kteří se nenarodili pod šťastnou hvězdou.
